Historie klubu

V roce 1998 jsem se musela zamyslet jak dál. Já a pár příznivců, kteří také opustili Poušov a měli jinou představu o chodu klubu, jsme potřebovali nové prostory pro výcvik psů. Neměli jsme v úmyslu vše zabalit a odejít si každý po svých.

Někdy to tak v životě bývá, že i když si myslíme, že máme pořád smůlu, nic se nedaří a chceme to již vzdát a najednou prostě štěstí sedne i na vo…., jak se říká. Zajímala jsem se o městské pozemky a jejich využití, územní plán mě celkem často doprovázel a opět jak se říká, kdo se nezeptá, nic se nedozví – šla jsem na úřad. V územním plánu mě zaujal pozemek, který by nám pro nový kynologický klub zaměřený na výcvik psů, vyhovoval. A ejhle, domluva byla kupodivu velice rychlá a pozemek nám Město Třebíč pronajalo k našim záměrům. Podpis smlouvy, vyřízení registrace IČO a spoustu dalších papírových nezáživných záležitostí a nový klub byl na světě – KYNOLOGICKÝ KLUB NOVÉ DVORY.

Pozemek byl u řeky a my jsme začali budovat… Ač městský pozemek, bohužel byl zcela neudržovaný, takže nás čekala úprava terénu. Dvou až třímetrové nálety a plevelové rostliny jsme zdolali lištovou sekačkou, křovinořezem, kosou a ochotnými nadšenci z řad nových členů klubu. Bylo nás pár, ale přesto dost s novou chutí do práce a tvoření nového prostředí. Sehnali jsme kontejner jako jakousi klubovnu a sklad. Vyrobili či sponzorsky sehnali základní překážky pro sportovní kynologii, odkládací kotce a chtěli jsme areál oplotit. Bohužel oplocení nám zatrhlo Povodí Moravy, neboť pozemek byl bohužel v záplavovém pásmu a tam nebylo možné oplocení zbudovat. Měli jsme již připravené sloupky a bránu, takže ty jsme museli opět zbourat a nechat plac volný, což pro nás znamenalo i volně přístupný veřejnosti a to nám několikrát zkomplikovalo život. No, ale co už, aspoň jsme měli kde být.

Na „Nových Dvorech“ už jsme měli dvě výcvikové skupiny – agility a sportovní kynologii. Já jsem šéfovala agility, samozřejmě.

Byli jsme ovšem opět bez jakýchkoliv překážek agility, takže zase co s tím? Měla jsem a samozřejmě pořád mám hodně šikovného manžela. Nebyla bych to já a ochotný manžel, který se asi na příštích 10 let neupsal jako technická podpora mému koníčku – agility. Vyrobil nám první překážky ! ! ! Fungoval Klub agility ČR, kde jsem sbírala informace a kde byl zveřejněn zkušební a soutěžní řád, včetně popisu a rozměrů překážek. Manželův osud byl zpečetěn. Začal vyrábět a šlo mu to moc dobře, takže jsme mohli začít trénovat na AGILITY překážkách. Pořád však byl problém, kde sehnat probíhací tunel, ten se nikde nevyráběl, neměla jsem ještě žádné kontakty, takže jsme opět použili jakousi velkou kanalizační rouru, kterou jsme někde našli. 

V roce 1999 jsem si přivezla vysněné štěně knírače malého černostříbřitého. Byla to fenka Aryia Czech Stars, na které jsem založila i chov a chovatelskou stanici Queen Alebana. Ve výcviku bylo rozhodnuto. Sice jsem ještě pokukovala po NZŘ pro malá plemena, s Arynkou jsme se protlačili i zkouškou ShHA, ale to byl maximální výkon v poslušnosti. Prostě mě to nebavilo a tím pádem ani psa. Agility byla jasná volba. Samozřejmě, jak uvidíte či si přečtete v dalších rocích, u jednoho knírače nezůstalo a přibývali další a další fousatá zlatíčka.

A tento rok, rok 1999 už stál za to. Ještě jsme sice trošku pokukovali po sportovní kynologii, ale ta se pomalu vytrácela do pozadí. Zahájili jsme kurzy poslušnosti pro veřejnost a malá skupina členů nového klubu se vrhla na agility.

Toho dne a toho roku, tzn. 18.4.1999 jsme s malou skupinou agiliťáků poprvé vyjeli na agility akci – Školení agility a první agi zkoušky v kynologickém klubu Praha-Komořany pod vedením Tondy Grygara a Katky Opavové. Úžasná a krásná akce při našem startu v agility. A pak už to jelo, jen se nám za patami prášilo. Pro neznalé se v tomto roce a pár let následujících běhalo pouze ve dvou kategoriích SA a MA. V kategorii SA běhali dnešní largové a v kategorii MA běhali dnešní smollíci a medíci. Neznali jsme žádné francouzské otočky, auty, spiny a další věci ze současného agility. Parkur se dal uběhnout se psem na jedné straně, většinou levé, která nás ve výcviku provázela ze sportovky. Krásné a jednoduché agility té doby. A kdo jsou ti, se kterými jsme propadli agility: já, moje dcera Lucka a její kníračka Sally, Ota Caha s retrívrem Roxy a Šárka Jančíková s retrívrem Rety a další, ale v této skupině jsme společně vyjížděli na první závody a akce agility. Lucka dokonce vyjela ve svých 12 letech na první Mistrovství mládeže a získala ve své kategorii krásné 4.místo. I když jsem já sama ještě nezávodila, všeude jsem vozila Lucku se Sally, vsakovala jsem informace o všem dění a postupech s tužkou a poznámkovým blokem v ruce.

Rekapitulace závodů na začátku naší kariéry agility a v prvním roce našeho rozjezdu je neuvěřitelná. Když jsem to dávala dohromady, ani jsem netušila, že jsme toho tolik stihli. Nebylo to jen o závodech, pořádali jsme předváděcí akce, pro děti členů klubu jsme zorganizovali Den dětí, ve spolupráci s KK Tišnov jsme uspořádali Den otevřených dveří, no prostě jsme to rozjeli ve velkém.

18.4.1999 – Praha-Komořany-školení a první zkoušky agi (Tonda Grygar, Katka Opavová)
15.5. 1999 – Jarní skok na farmě Bolka Polívky (Zdeněk Spolek, Ivan Golka)
22.5.1999 – Jarní Brno (Robert Smolnig-Rakousko, Tonda Grygar)
26.6.1999 – O Pohár města Hradce Králové ( Jiřina Strnadová)
3.7.1999 – Intercanis agility (Tonda Grygar, Zdeněk Spolek)
4.7.-11.7.1999 – LVT agility Praha-Komořany
27.-29.8.1999 – Noční hrátky Praha-Komořany (Tonda Grygar)
25.9.1999 – Mistrovství ČR mládeže, Držková u Zlína (Tonda Grygar)
10.10.1999 – závody agility České Budějovic
24.10.1999 – zkoušky agility Praha-Komořany (Tonda Grygar)
31.10.1999 – Zlatá překážka Hradec Králové (Tonda Grygar, Zdeněk Spolek)

Bohužel ani zde jsme se po čase nějak neshodli na vývoji klubu, sportovní kynologie a agility vedle sebe nešlo skloubit, takže jsem opět zvedla kotvy a odešla jsem do další etapy života, ale tentokrát etapy pouze a jen zaměřenou na AGILITY. 

V roce 1998 se začala rozvíjet i spolupráce s KK Tišnov, kam jsme jezdili na obrany a různé jejich zajímavé akce.

V roce 2000 jsem zahájila provoz opět na novém cvičáku, v nových prostorách a tentokrát jako Agility klub Třebíč.

Ach jo, životní pouť je někdy plná ostrých zatáček, není-liž pravda? Tak se pustíme už jen do agiagiagiagiagiagiagi…….

Vplouváme do nového tisíciletí a nového roku agility. Letošní rok byl plný agility, ale také opětovného shánění nových prostor, tentokrát již jen pro klub zaměřený jen na agility. Opět se na mě usmálo štěstí v podobě městského pozemku, který jsem získala. Jsou to prostory, které jsou již známy na Sportovní ulici a kde působíme dodnes. Snad to tak již zůstane.

Rok 2000 jsme zahájili na cvičáku na Nových Dvorech tradiční novoroční procházkou. Akce „silvestrovská“ či „novoroční“ procházka se stala tradicí a samozřejmě nechyběl i přípitek.

Působíme jako Oblastní skupina agility Třebíč, kterou zaštituje Klub agility ČR. Tzv. OSA byla registrována pod KA ČR a dostávala svoje registrační číslo.

Opět jsme v roce 2000 pořádali akce jako Den otevřených dveří, brigády, výcviky a společné akce na cvičáku.

Nový prostor na cvičáku zel prázdnotou, takže jsme sháněli jakousi klubovnu a zázemí pro naše nové působení v nových prostorách. Nebylo to jednoduché, finanční prostředky byly omezeny, ale nakonec se nám podařilo sehnat stavební boudu ze zrušeného staveniště. Bylo výhodou, že se bouda dala demontovat, převést na místo a znovu složit, jako stavebnice. Ovšem i tak to pro tehdejší mužskou část klubu byla akce náročná a chvilku trvalo, než jsme mohli říci – HOTOVO.

Klubovnu jsme začali budovat o prázdninách 2000 a podařilo se nám ji do konce roku zprovoznit. Však už jsme ji potřebovali, neboť rok 2001 už jedeme jako OSA Agility klub Třebíč na novém agiliťáckém cvičáku.